Systém lekcí dánštiny

Co si pamatuji, napsala jsem o dánštině jeden článek a to v angličtině a v říjnu. Ten den jsem totiž přešla z intro kurzu do další části a z nového (m)učitele jsem byla na prášky jako ostatní přítomní. Ale protože zbožňuju učit se cizí jazyky, tak jsem to za nic nechtěla vzdát. Prostě jsem musela každé pondělí a středu držet jazyk za zuby a modlit se v lepší časy. A vyplatilo se! Minulý týden nám oznámili milou zprávu, že dostaneme novou učitelku. Na druhou stranu tak radostná nebyla, protože to bylo z důvodu nemoci minulého učitele. Tímto chci říct, doufám, že se brzy uzdravíte, ale prosím, vložte svůj budoucí volný čas do něčeho jiného než učení dánštiny.

Tenhle článek bych chtěla věnovat především novým studentům, co v únoru nastoupili do 1. semestru a všem nadcházejícím studentům, co se o Dánsko zajímají. Se systémem dánských lekcí je to poměrně složitější, nemůžu říct na 100% zda je systém všude stejný, ale překvapilo by mne, kdyby ne. Nám totiž nikdo nebyl schopný ten systém vysvětlit po 5 měsíců. Až teď se nám dostalo zadostiučinění. Sestavím to vše do bodů pro lepší orientaci. Nakonec vám to určitě bude dávat lepší smysl až v reálu, ale aspoň budete trochu tušit a hlavně vědět, na koho se obrátit, když něčemu nebudete rozumět (ano, tím myslím mě).

1. Dánské lekce jsou zdarma. Přesně tak, hned jak dostanete CPR number můžete začít lekce navštěvovat. Na Kommune byste měli dostat kontakt na místní jazykové centrum a rovnou se i zaregistrovat. Na lekce zdarma máte nárok po dobu 3 let.

2. Dvakrát týdně. Na dánštinu chodím dvakrát týdně na 2 a půl hodiny. Občas to bývá po školním dnu záhul, ale učitelé mívají svojí taktiku, jak váš mozek přivolat zpátky na zem.

3. Učebnice. Můžete si oddechnout, učebnici kupovat netřeba. Učitelé vás budou zásobovat stohy kopií, které budete ztrácet, alespoň tak to dělal Gert (minulý učitel) nebo inteligentněji dostanete vlastní učebnici, do které však nesmíte psát, protože ji budete vracet. Ano, je to nutné, protože já mám například učebnici plnou arabštiny. Jeej, budu multikulturní.

4. Intro course. Tzv. Intro course je první měsíc dánštiny, který zažijete. Jedná se učení se základních frází, triviální gramatiky a prostě těch nejzákladnějších základů. Ale divili byste se, kolik lidí to hned po intro kurzu zabalí. No až začnete, tak se tolik divit nebudete. Motivace nadevše!

5. Danskuddanelse. Co se děje po intro course? Po tom prvním měsíci budete zařazeni buď do DU1, DU2 nebo DU3. Tohle nemůžete ovlivnit. V DU1 se jedná o lidi bez vzdělání a znalosti angličtiny, co přišli pouze pracovat. V DU2 se jedná o lidi, co umí anglicky, ale přišli jen pracovat. Vás zajímá DU3 - ti, co přišli studovat, tedy automaticky umí i anglicky.

6. 250 lekcí zdarma. V DU3 vás čeká 250 lekcí zdarma (všichni to slovíčko zdarma rádi připomínají), kdy se vrhnete do pokročilejší gramatiky, nepravidelných sloves a dalších zábaviček. Já začala dánštinu na začátku října a teď mám za sebou zhruba půlku těchto lekcí.

7. Test. Po tom daru 250 lekcí zdarma (ano, opravdu moc rádi to připomínají) vás čeká test. Pokud byste odmítli test udělat, tak už nemáte nárok se dánštinu nadále učit. V podstatě, tenhle test chcete udělat, jak nejlíp to jde. Podle toho, jak dobře to uděláte, do tak vysokého levelu se dostanete.

8. Moduly. Nejsem si teď 100% jistá, ale myslím, že existuje 7 modulů, do kterých můžete být po testu zařazeni. Většinou se studenti z DU3 dostanou do 3. či 4. modulu. Já chci co nejvýše, protože mám velké ambice, hehe. Nikdo nám moc neříkal, co se děje po tom, co jste zařazeni do modulu, ale postupně bude následovat asi více testů, abyste se mohli dostat do vyšších úrovní, něž uplynou 3 roky.

9. Jak studovat doma. Pokud jste zapálení blázni jako já a nebude vám 5 hodin dánštiny týdně stačit, tak můžete pokračovat i doma. Já si nejvíce oblíbila Duolingo, kde jsem si dánštinu naháněla už před odjezdem. Tady je odkaz na stránku, kterou nám doporučovali na lekcích: http://onlinedansk.ventures.dk/emneside.aspx?menuID=1. Samozřejmě jich existuje mnohem mnohem víc, stačí hledat.

Doufám, že jsem vás ničím neodradila, ale pouze naopak! Mám ve třídě spolužáky, co na dánštinu ani chodit nezačali, což mi přijde jako velká škoda a mrhání. Když máte tu možnost se zdarma učit cizí jazyk od rodilých mluvčí, tak ji vemte! Nehledě na to, že to vypadá dobře na CV při hledání práce :) A na konec na odlehčení pár meme, co jsem vyhrabala na googlu. Pozn. všechny pravdivé! A jak se loučí v Dánsku... Hej hej!

Život v jeskyni

Proč v jeskyni? Protože jsme zase jednou bez internetu. Teď si říkáte, že jsme závisláci, ale upřímně, kdo v dnešní době vydrží bez přístupu na wifi? Ale facebook stranou, vzhledem k tomu, že v pondělí jsme po měsíci a půl znovu nastoupili do školy a zrovna nemáme přístup k internetu, tak se to nehodí. Mobilní data sice máme, ale to něco stojí, takže to je tak na zkontrolování zpráv a emailu před spaním. Říkala jsem si, že to vezmu hezky od začátku se všemi našimi trablemi s internetem v Dánsku. Tak tady to máte pěkně v bodech. Příjemnou zábavu.

1. Píše se 21. srpen 2015 a jsme na cestě do společnosti Telia, abychom si zavedli internet. Co se ale dozvíme je, že nejdřív potřebujeme CPR number. Hurá.

2. Píše se půlka září a právě nám přišlo v obálce CPR. Jdeme do jiné společnosti, protože těch dvou týdnů jsme samozřejmě vše přehodnotili. Jsme v Telenoru, objednáváme pevný internet za 260,-/měsíc. Do týdne vám to příjde. Okay.

3. Uplynulo 10 dní. Jdeme do Telenoru. Aha, tady se něco pokazilo. Teď už je to v pořádku, do 3 dnů Vám zavoláme.

4. Uplynulo 5 dní, blíží se říjen. Aha, no my jsme totiž zjistili, že by u vás v bytě bylo špatné spojení, takže by internet nikdy nedosáhl rychlosti, kterou jste si objednali. Z toho důvodu si musíte pořídit posilovač, který stojí 1500dkk, ale my vám ho dáme zadarmo. Do týdne to přijde. (OMG)

5. Ne, nic nepřišlo. Rušíme smlouvu u Telenoru. Za týden přišel posilovač, který jsme šli vrátit. Jdeme do TDC. Aha, 400dkk/měsíc? No, thanks. Jdeme do "3" (jednoduchý název, že?). Ano to je bez problému, akorát budeme potřebovat žlutou kartu. Přijdeme domů, žlutá karta ve schránce, seriously?

6. Jdeme do 3 se žlutou kartou. Aha, ale my potřebujeme doklad s fotkou (která na žluté kartě není), ale bude stačit, když přinesete povolení o pobytu. AAAAAAAAA

7. Jdeme do 3 se všemi doklady co máme. Žena, u které objednáváme internet, nechce ani povolení ani žlutou kartu. Máme internet za 250/měsíc 200GB čili limitovaný. Ale máme ho a můžeme ho používat hned ten den! Píše se 15. říjen.

8. Píše se leden 2016. Po 3 měsících dokonalého internetu se něco stalo. Každá stránka se načítá 3-4 minuty. 5 minut to jde, 10 minut to nejde. Jdeme do 3. To musíte zavolat na Kundeservice. To musítě zresetovat. Zresetováno, půlhodiny to jde a pak zase od znova.

9. Píšeme na Kundeservice. KAŽDÝ DEN. Bohužel, naše statistiky ukazují, že vaše rychlost je zcela nadprůměrná, nemůžeme Vám pomoct. Tak si nas****.

10. Jdeme do 3 a ptáme se, jestli můžou poslat modem někam na technickou. Můžou! Posláno!

11. Kde je teda problém? Kvůli neustálému nekonečně dlouhému načítání stránek (pravděpodobně) máme po celém balíčku dat již v půlce období. Doteď se nám to nepovedlo vyčerpat ani za celý měsíc. Nové data naběhnou 15. února, achjo. A ne, s tím nám nikdo nepomůže.

Takže teď nám hezky držte palce, ať to zvládneme (můžete nám taky poslat peníze, aby jsme si přikoupili data, hehe). Na druhou stranu to budeme mít jako takovou očistu. Seriály si nastahujeme ve škole (školní wifi je jediná záchrana) a zbytek dne se nějak zabavíme. Můžeme si číst nebo tak, to se prý ještě dělá (ne sranda, já čtu fakt ráda!).

Tak se mějte a přeju méně strastí a více slastí v životě!

What's up with the weather?

↓↓English↓↓

Skandinávské počasí je takovou obecně známou věcí a to především díky tomu, že nestojí za nic. Když dopoledne po dvou týdnech vysvitne sluníčko, tak už se Vám zvedají naděje na světlejší dny (doslova) a pak bum. Za půlhodiny už je zase to děsně pesimistický bezbarvý pošmourno jako vždy. Je to tu všechno naopak. Místo toho aby bylo teplé léto a studená zima, tak je to samé monotónní počasí a teplota po celý rok, s ne nijak výraznými změnami. Na druhou stranu, myslím, že my jsme si tu s počasím užili, co až tak běžné není.

Konec srpna 2015, tedy první týden našeho pobytu vůbec, se teploty nečekaně vyšplhaly až na nějakých 20 stupňů a svítilo sluníčko 7 dní v kuse, na což jsem nebyl vůbec připravená. Z domova jsem si nevzala ani jedny kraťasy, protože jsem v tom neviděla smysl. A hned by se hodily. Později jsme zjistili, že toto byl jediný týden v létě, kdy...no kdy se tomu dalo říkat léto. Po právu.

29. listopadu 2015 nás v Dánsku navštívil hurikán Gorm (5 dní na to přišla Helga). Bylo to moc veselý, protože den potom měl jít Kuba poprvé do práce do skladu a v tu neděli asi 5 hodin nejezdili žádné vlaky. Jak jinak! Řeknu Vám, dunělo to tady šíleně. Žádná katastrofa to nakonec nebyla, ve městě vypadalo vše celkem v pořádku, až na popadané vánoční stromečky (nám ulítla jedna zahradní židle, ale dál než 3 metry se nedostala). Nakonec všechno dobře dopadlo, ráno Kubík nastoupil na vlak a hurá pracovat. Nutno podotknout, že v některých částech Dánska vlaky stále nejezdily.

A nakonec leden 2016. První měsíc v novém roce. Upřímně nevím, jaké tu bývá v zimě počasí, ale tohle byl fakt zázrak. Proč? Protože tu svítilo sluníčko 2 týdny v kuse! To je víc než za celý podzim! Na začátku mě trochu mrzelo, že nemáme sníh, ale toho jsme se taky dočkali. Takže když napadla bílá pokrývka a slunce stálo svítilo a do toho pár dní mrzlo, tak to bylo venku opravdu kouzelné. Jeden jsme se byli projít do přístavu a přísahám, že takhle čistě modrou oblohu jsem tu ještě neviděla.

Teď co píšu článek a dívám se ven, tak už zase vidím jen nažlutlou trávu vzchopující se po týdnu zahalení sněhem. Sluníčko trochu vykouklo, ale nebe má zas tu vyblitou barvu (pardon, ale fakt to tak je) a po bílém snížku ani stopy. Teď už jedině tak břečka, paráda. Tím se pro dnešek loučím a nakonec přidávám jednu magicky modrou fotku z přístavu (povšimněte si, jak je prázdný, všechny lodě jsou teď zaparkované ve stojanech na betonu jako auta a ty, co tam zbyly, tak jsou zamrzlé).
______________________________________________________________________________________________

I believe that Scandinavian weather is internationally known for the reason that it sucks. When the sun appears after two week suddenly your hopes rise up and than "bam". After 5 minutes it's gone again and the monotone no-colour sky is back. Instead of a hot summer and cold winter the weather and temperature just kind of stay the same with not much difference the whole year round. Still, we've experiences some abnormalities.

Last week of August 2015 was our first week in Denmark. Apparently it was the hottest week of the whole summer. Temperature were about 20°C and the sun was up all day. I was not prepared for that. I left all of my shorts home because I didn't see the point in taking them. Anyway, it would have been the only week I would be able to wear them so it wasn't such a tragedy.

On 29th November 2015 the so called storm Gorm paid us a visit (storm Helga came 5 days later). It was one day before my boyfriend was going to work at the warehouse for the first time and the trains were out of service the whole afternoon and evening. Honestly, the speed and sound of that wind was a bit terrifying. But in the end, nothing catastrophic happened. A few Christmas fell down in the city and one of our garden chairs flew away but it didn't get further than 3 metres. The trains were normally in service in the morning though some parts of Denmark were still affected.

January 2016 is just lovely. First month in the new year and the weather has been just unbelievable. Why? The sun was shining whole 14 days in a row. That's more sun than in the whole period of autumn. One day we went on a walk to the harbour and I honestly haven't seen such a purely blue sky. There was also a lot of snow and it was freezing so it didn't melt and the nature looked just magically. 

Now as I am writing this article there is no more snow. Just yellow grass getting over the past layers of snow and not one sign of it. The sun came up for those 5 minutes as I wrote in the beginning so I guess we're back in the old tracks. And just before you go, enjoy the photo if the magically blue sky at the harbour the other day.

Winter Walk

Pár slov na úvod, ale dnes to bude hlavně o fotkách. Jak jsem říkala minule, máme teď prázdniny až do konce ledna, tak je chceme aspoň nějak řádně využít. Sice tu jsme již 5 měsíců, ale stále jsou existují různé kouty města, které jsme ještě neobjevili. Dneska jsme se teda vydali za průzkumníky divočiny a udělali jsme si krásnou 6 kilometrů dlouhou procházku. Prozkoumali jsme krásnou stezku v lese nedaleko od domova na kraji města.

Největší sranda je, že jakmile se vydáte kousek za město, všechno kolem tak nějak "zvesničí" a každý člověk, kterého potkáte, vás zdraví. To by se v městě jako takovém nestalo. Pozdravili nás dokonce i jezdci na koních (koně jenom frkli). V lese jsme potkali i dva freestylové cyklisty, kteří vybírali každou cestu necestu.

Všichni mě tu se zimou hrozně děsili, ale zatím to je jedna z nejmírnějších, co jsem zažila. Sluníčko svítilo už tolikrát jako za celý podzim a sněhu se zatím moc nedaří. Fjord je lehce zamrzlý, stejně jako jezero tady u nás. Zítra dopoledne má být -8, tak uvidíme, co se bude dít. A teď si můžete vychutnat nějakou tu přírodu, co jsem dnes zachytila.

Sbohem 1. semestre!

Ano, uhádli jste! První semestr na vejšce je za mnou. Ani jsem si nezvykla na ten fakt, že chodím na vejšku a už mám za sebou půl roku. Myslím, že si to žádá o nějaké zhodnocení (a oslavu taky). Teď máme před sebou 2 a půl týdne prázdnin muhehe, to zkouknu filmů! Ale taky teď budu chodit týden pracovat a opět znovu navštěvovat pravidelně hodiny dánštiny, takže úplně volné to nebude, ale aspoň tu doma nezplesnivím.

Zhodnocení výuky za 1. semestr

Na vejšku jsem v Česku nikdy nechodila, takže nějaké srovnání je pro mě těžší, přesto mám s českým školstvím dlouholetou zkušenost. Musím říct, že všeobecně jsem byla s výukou spokojená, ale přesto bylo hodně místa na zlepšení. To bylo určitě způsobené tím, že to byl první semestr a to bývá jen takové oklepávání a rozehřívání.

Dohromady jsme měli asi 8 assignmentů (nevím, jak to přeložit… dejme tomu úkolů :D). Kromě dvou menších byly všechny ve skupinách a pouze dva se musely prezentovat, jinak šlo pouze o odevzdání. Zadání se vždy vztahovalo k látce, kterou jsme právě dobrali. Skupiny byly 3-5, s kým budeme, jsme si díkybohu mohli vybírat sami. Na jiných školách tomu bývá i jinak. V zadání byly třeba 3 otázky, které se musely vypracovat dejme tomu na 5 stránek ve wordu. Tak do 2 týdnů jsme k nim dostali feedback a známku. (dánské známkování najdete později níže)

První střet s dánským zdravotnictvím

4 dny zpátky v Dánsku a už mi něco je, klasika. To jsem si takhle dva dny před Silvestrem strhla záděru na prstu, tak jsem to měla lehce zarudlé a ejhle při odjezdu jsem měla špičku prstu už dvojnásobnou a už nebylo co dělat. Týden po mě prst stále bolel jak kráva a vypadal, že za chvíli exploduje, tak nezbylo nic jiného, než zavolat doktorovi.

Každému z nás byl doktor přidělen na žluté kartě, o kterou jsme si žádali po příjezdu. Dneska jsem si teda nařídila budík na 8:00 a šla hned po probuzení volat. Pro mé štěstí se ozval automat v dánštině, po třech poslechnutích jsem usoudila, že je doktor na dovolené do 18. ledna. Urgh. Zavolala jsem tedy druhou doktorku z téže kliniky, po překonání dalšího automatu a 7 minut zábavné hudby to doktorka zvedla. Velice ochotně a s velmi dobrou angličtinou mi řekla, ať přijdu za 45 minut. Juch!

Na klinice mi sestřička s headsetem na hlavě ukázala, jak mám oskenovat žlutou kartu. Po oskenování se na obrazovce zobrazilo mé jméno a tím byla doktorka v ordinaci upozorněna, že jsem tu. Za chvíli jsem šla dovnitř. Ordinace působila moc příjemně, doktorka na sobě ani neměla plášť a na Dánku byla až podezřele barevně oblečená (možná to byl ten lékařský úbor?). To, co mi pak dělala s prstem Vám popisovat nebudu, jen řeknu, že jsem se bolestí skoro počůrala. Pak mi řekla, že mi předepíše antibiotika, pro které si mám dojít do lékárny. Aha a jaké lékárny? No jakékoliv. Jak to? Stačí ukázat žlutou kartu, oni si ji oskenují a uvidí, co jsem předepsala. Aha, hustý. 

Tak jsme se vydali do nejbližší lékarny (Kubík byl se mnou jako mužská podpora), tam jsem si zmáčkla čísílko na pořadníku a už jsem si jen počkala. Poté jsem lékárnici předala žlutou kartu, za moment byla zpět s mými antibiotiky (za které jsme zaplatili 150DKK :'(((...v přepočtu skoro 600Kč). Opět mi ochotně anglicky vysvětlila, jak je mám brát a pak hurá domů. 3x denně antibiotika na 5-6 dní...na prst! Vážně, komu se tohle děje? Ještě se mi po rukou šíří můj rozlučkový ekzém (vážně poprvé jsem ho měla, když jsme poprvé odjížděli z Česka a pak až zase teď). Ale bože dej, ať už je to všechno!

V úterý mě i Kubu čeká zkouška, takže se připravujeme a šprtáme a vzájemně si pomáháme. Byl to veselý první týden v novém roce, to musím uznat! Aspoň jsme si ozkoušeli, jak tu funguje zdravotnictví a musím říct, že až na tu cenu antibiotik, za kterou nejspíš můžou daně, jsem byla nadmíru spokojená. 

Takže poučení na závěr... NESTRHÁVEJTE SI ZÁDĚRY!

Co tě nezabije, to tě posílí aneb Štěstí na cestách

Jak dlouho je to od posledního článku? Rok? Tak nějak mi to připadá. Vánoce jsou za námi :'( a povinnosti jsou opět na scéně. Já jsem se o Vánocích měla naprosto světově díky mým trpělivým rodičům a kamarádům. Co se jídla týče, myslím, že stačí říct, že jsem přijela do Prahy o 4 kila lehčí a zpátky jsem jela zase o 4 těžší. A nelituju ani gramu! Byly to fakt neuvěřitelně zaneprázdněné dva týdny, už jsem zapomněla, že se znám s tolika lidmi, co mě ještě k tomu chtěli vidět, haha. K Vánocům se vrátím ještě v dalším článku společně s fotečkami! Teď bych se chtěla podělit o naše trampoty, co se nám poděly na cestách jak do Prahy, tak do Vejle. Kdybych to psala v neděli večer, tak by každé druhé slovo bylo ***. Lepší ani nenaznačovat. Teď už jsme se z toho dvakrát vyspali a už se tomu jen smějeme, snad se zasmějete i vy!

Trampota č. 1

Z Vejle do Prahy jsme jeli 19. prosince s přestupem v Berlíně. Do Berlína jsme jeli 8 hodin s dánskou společností Abildskou. Řidič byl moc milý a všechno proběhlo hladce. V Berlíně jsme pak měli 2 hodiny na přestup. Berlin ZOB je jedno z mých nejneoblíbenějších míst na světě. Na první dojem z Berlína otřes. Všude bezdomovci, špína, kouř z cigaret, málo míst na sezení, možnost okradení nadprůměrná. Nějak jsme to přetrpěli a pak rychle běželi do Eurolines, které nás vezly do Prahy. Autobus vyjel krásně načas. Když najednou všichni mluvili česky, tak jsem si připadala hrozně vystavěná. Každopádně, po 45min jsme nějak stále nevyjížděli z města a najednou se ozvalo hlášení: "Dámy a pánové, máme pro Vás nepříjemnou zprávu. Vedení nám právě nařídilo, že se musíme vrátit na nádraží pro naši cestující z Kodaně, která přišla pozdě, očekávané zpoždění 45 minut." Grrr. Vážně, kdo si pro sebe nechá poslat zpět autobus s 40 lidmi? Tak se všichni Češi sjednotili a společně jsme si zanadávali, což bylo ulevující. ALE. Za 20 minut nové hlášení: "No vážení, asi Vám to bude připadat směšné, ale berlínské nádraží udělalo chybu, jelikož cestující nejela do Prahy, ale do Paříže." Ha ha ha. Smíchy jsem skoro pukla. Do Prahy jsme přijeli o půlhodiny později, ale pak jsme padli do náručí rodičům a vesmír byl opět v pořádku.

Trampota č. 2

Na přesun do Dánska jsme se vydali 1. ledna v 11 večer. Jeli jsme se Studentem do Hamburku, což byla 12 hodinová cesta. Hned za hranicemi si nás v Německu odchytli policajti a celému busu kontrolovali občanky, což bylo docela děsivé. Vše v pořádku, jedeme dál. Opět celá cesta bez problému, skvělý servis, cesta utekla, na místě jsme byli dokonce dřív. Teď jsme měli před s sebou jednu noc v hotelu v Hamburku. než nám 3. ledna jel autobus do Vejle. Můj kufr vážil 30 kilo, Kubův 40. Co jsme tam měli? Jídlo, jídlo, jídlo a dárky. No, od hotelu jsme nečekali žádné zázraky, hlavní pro nás byla krátká vzdálenost od nádraží. Za recepcí seděla Němka, co vypadala, že když si do 5 minut nezapálí cigaretu, tak někoho kousne. Ostatní zaměstnanci byli pravděpodobně Turci, protože jejich řeči jsem opravdu nerozuměla. Díkybohu tam byl výtah!!! Na pokoji dokonce byla sprcha, která tam být neměla, za to byl ale pokoj poměrně vyuzený od kouře, což mě ani nepřekvapilo. Druhý den jsme si původně chtěli kufry nechat na hotelu, ale po tom, co jsme si znova prohlídli tu chásku jsme radši kufry vzali s sebou na nádraží, kde se odehrála trampota č. 3.

Trampota č. 3

Původní plán byl nechat kufry na hotelu a jít se ještě projít. Když jsme zjistili, že venku sněží a je tak -7, tak nás to ani nemrzelo. Chtěli jsme ty 3 hodiny do autobusu přečkat na hlavním vlakovém nádraží, které je jen 10 minut (pro lidi bez kufrů to jsou tak 3min) od toho autobusového. Ale Němci měli takový výborný nápad a postavili to nádraží otevřené. Čili po chvíli stání u lavičky s kufry jsme měli rudý zmrzlý nosy a necítili jsme špičky prstů. Takhle jsme přežili asi hodinu a pak jsme si šli sednout do Subway, dali jsme si každý kafe a seděli jsme tam hodinu a půl. Copak nám zbylo něco jinýho? Prostor ve food courtu byl z poloviny zaplněný lidmi, co si ani nic nedali a jen zabírali místo opravdovým zákazníkům. My aspoň měli to kafe! Ale v podstatě, kdybychom tam vytáhli řízek s chlebem, tak se to v davu ztratí. Minutu potom, co jsme vylezli, tak už jsme byli opět zmrzlí, tak jsme si šli sníst ten řízek a hurá na autobus.

Trampota č. 4

Na autobusáku jsme byli o půlhodinky dřív a díkybohu zde byla malá hala, kde jsme se mohli trochu ohřát (i když byla plná divných individuí). Náš autobus Eurolines přijel krásně o 15min dřív, tak jsme se mohli jít rychle dovnitř posadit a oddechnout si. Odjezd byl 14:30, příjezd do Vejle 18:30. A teď to přišlo...14:30 nic, 14:45 nic, 15:00 nic...ale ne pozor! Kde se vzali, tu se vzali 4 opozdilci, na které jsme zase museli čekat! Vážně Eurolines, co to máte za morálku? Tak si zase 50 lidí počkalo a vyjeli jsme 15:15. Kéž by to tím skončilo...

Trampota č. 5

Řeknu Vám, nejlepší na konec. Byli jsme šťastní, že konečně jedeme a za chvíli jsme v našem dánském domově. Věděli jsme, že autobus nestaví na hlavním autobusáku, ale u pumpy na kopci, ze které nám jel městský autobus. Ve Vejle jsme byli asi v 7 hodin a už jsme jásali! Jeli jsme po mostě, tak si říkáme, že po mostě to sjede z dálnice a budeme doma. A počkej ono to nesjíždí, ono to furt nesjíždí...panebože kam nás to veze!!! Jeli jsme asi ještě dalších 10km, pak řidič s hrdostí řekl Vejle, až mi z toho vytryskly slzy. Dopr**** kde to jsme? Ku*** jak se odsud dostaneme? Tma jak v pytli, kolem nás podezřelá benzína, diner v americkém stylu a mekáč. Chytli jsme se prvních 2 lidí a ptali se, jak odsud. Byli úplně ve stejné situaci, Díkybohu to byli Dáni, takže vše zjistili a dopadlo to tak, že jsme si vzali napůl taxíka. To byla taky sranda - 4 lidi se zavazadly, které hmotnostně vydali za další 2 osoby. Taxík nás svezl na autobusák, odkud to máme domů ještě kilometr, ale nechtěli jsme komplikovat placení. Příjezd do Vejle nás tedy vyšel na 100DKK. Eurolines, už nikdy!

K tomu všemu jsme po dvou týdnech netopení měli doma 10 stupňů a já pak přes noc nastydla, hurá! Až dnes ve středu máme doma konečných 23 stupňů. Jeden Kubův spolužák je po 4 dnech tady stále na 14ti.. chudák. Za chvíli vyrážíme poprvé v novém roce na dánštinu a zítra už mi snad bude hej, tak to rozjedu s hledáním práce. Držte palce a šťastný nový rok!