10 důvodů, proč žít ve Vejle/10 Reasons to Live in Vejle

Přece jenom už je to nějaký pátek, co ve Vejle žijeme (přesně to je 9 měsíců a 12 dnů), a jelikož jsem ze života v tomhle městečku naprosto nadšená, rozhodla jsem se Vám sepsat 10 důvodů, proč byste mi život ve Vejle mohli závidět (nebo Vás sem snad i nalákat?).

Well it's been some time since I have moved to Vejle (precisely 9 months and 12 days) and since I have from the beginning been in love with this cozy town I decided to present you with 10 reasons that might make you jealous of my life in Vejle (or maybe lure you in for a visit?).

1. Poloha/Location
Vejle se nachází pouze 100 km od německých hranic a protože je to velké město, najdete sem jedny z nejpřímějších spojení z celé Evropy. Do Kodaně se dostanete vlakem za 2 hodiny (pokud jste bohatí, jinak to máte 3 hodiny autobusem) a z letiště Billund (40 km od Vejle) se dostanete do většiny Evropy. Pro mě Vejle takové srdce Dánska, protože odsud není nikam daleko.

The city of Vejle is located in a distance of only 100km north of the German borders. Since it's quite a big and significant Danish city it is easy to find several direct travelling connections from many parts of Europe. Further on, it takes around 2,5 hours to get to Copenhagen by train (or 3,5 hours by bus if you're a poor student) andthe Billund Airport located 40km from Vejle offers flights to most of the attractive European destinations. For me, Vejle is sort of a heart of Denmark because nowhere is too far.

Moments on Albuen beach

Dneska to zase bude hlavně o fotkách. Zase jsme totiž strávili další den na pláži, protože bylo tak nádherně teplo, že jsem ani nepotřebovala bundu! Tak jsme šli pěšky na Albuen Beach kousek za mostem a bylo nám dobře. Popíjeli jsme si pivínko, nasávali sluneční svit a kochali se vlnkami na moři. Ideální den! A musím říct, že přestože se v moři v Dánsku po většinu roku nedá koupat, tak pláže mají vytvořené skvěle a jsou ideálním místem ke strávení hezkého odpoledne i bez koupání. Přesvědčte se sami.

Today it's mostly photos again. We spent yet another day on beach since the weather was so great. I didn't even need a jacket! We walked to Albuen beach close to the bridge and we were fine. Drank some beer, enjoyed the sunshine and let the sea carry our thoughts away. I have to say, even though it's not possible to swim in the Danish sea for most of the year, the beaches are all lovely. Even if you don't go for a swim the beach is an ideal place for spending a nice afternoon. Go see for yourselves.

Hot news: Spring came to Denmark!

Sama tomu nemůžu uvěřit, ale jaro je tu! Takže v Dánsku je taky jaro, dobrý vědět! Upřímně, nikdy jsem si nepřála, aby zima skončila co nejrychleji, jako tenhle rok. Počasí je v Dánsku už tak dost depresivní  a zima to ještě prohlubuje. Neříkám to jenom tak, je to dokázané, že Dány dost čas zasáhne taková krize pouze z toho monotónního počasí a nedostatku slunce. Ale zase mají své způsoby, jak se takové deprese zbavit, zvané "hygge", ale o tom zase někdy jindy.

I can't believe I'm saying this but spring is here! So there is a spring in Denmark after all, good to know! Honestly I've never wished for winter to end the soonest as much as this year. The Danish weather is already depressing as it is but the winter is emotionally really hard. It actually is proven that the Danes get depressed by the lack of sun but they have their own ways to beat this depression called "hygge" but about that another time.

Každopádně, dnes jsme šli na procházku a cestou jsme objevili úplné trsy rozkvétajících sněženek a dalších (nejsem biolog, jiné nepoznám). Dokonce svítilo i sluníčko a nefoukal moc vítr, že jsem najednou ucítila ten záchvěv energie, který přichází s blížícím se jarem. První věc, kterou jsem prohlásila po příchodu domů bylo, že musíme začít s jarním úklidem. To už se teda moc nepovedlo, ale jsme na cestě!

Anyway we went on a walk today and discovered the first flowers of the year! It was a beautiful sunny day almost without a wind. I suddenly felt the quiver of energy that comes with the approaching spring. First thing I said when we got home was that we have to start with spring cleaning. Well that didn't really work out but it's in progress!

Samozřejmě jsem nemohla neudělat pár fotek, tak tady jsou! Tentokrát jsme vyšplhali kousek na kopec, odkud je částečně vidět dolů na město. Byl to příjemný pocit se pro jednou koukat z vrchu (asi tak 50 metrů nad mořem), protože upřímně, takových příležitostí tu člověk moc nemá.

So of course I made a few pictures, so here they are. We climbed up on a hill from where you can partly see down on the town. It was a nice feeling to look down for once (even though we were only like 50 m above sea level) because honestly a man doesn't get that many chances to do that around here. 

A co vy, taky se těšíte na jaro?
And what about you, are you also looking forward to spring?

Co tě nezabije, to tě posílí aneb Štěstí na cestách

Jak dlouho je to od posledního článku? Rok? Tak nějak mi to připadá. Vánoce jsou za námi :'( a povinnosti jsou opět na scéně. Já jsem se o Vánocích měla naprosto světově díky mým trpělivým rodičům a kamarádům. Co se jídla týče, myslím, že stačí říct, že jsem přijela do Prahy o 4 kila lehčí a zpátky jsem jela zase o 4 těžší. A nelituju ani gramu! Byly to fakt neuvěřitelně zaneprázdněné dva týdny, už jsem zapomněla, že se znám s tolika lidmi, co mě ještě k tomu chtěli vidět, haha. K Vánocům se vrátím ještě v dalším článku společně s fotečkami! Teď bych se chtěla podělit o naše trampoty, co se nám poděly na cestách jak do Prahy, tak do Vejle. Kdybych to psala v neděli večer, tak by každé druhé slovo bylo ***. Lepší ani nenaznačovat. Teď už jsme se z toho dvakrát vyspali a už se tomu jen smějeme, snad se zasmějete i vy!

Trampota č. 1

Z Vejle do Prahy jsme jeli 19. prosince s přestupem v Berlíně. Do Berlína jsme jeli 8 hodin s dánskou společností Abildskou. Řidič byl moc milý a všechno proběhlo hladce. V Berlíně jsme pak měli 2 hodiny na přestup. Berlin ZOB je jedno z mých nejneoblíbenějších míst na světě. Na první dojem z Berlína otřes. Všude bezdomovci, špína, kouř z cigaret, málo míst na sezení, možnost okradení nadprůměrná. Nějak jsme to přetrpěli a pak rychle běželi do Eurolines, které nás vezly do Prahy. Autobus vyjel krásně načas. Když najednou všichni mluvili česky, tak jsem si připadala hrozně vystavěná. Každopádně, po 45min jsme nějak stále nevyjížděli z města a najednou se ozvalo hlášení: "Dámy a pánové, máme pro Vás nepříjemnou zprávu. Vedení nám právě nařídilo, že se musíme vrátit na nádraží pro naši cestující z Kodaně, která přišla pozdě, očekávané zpoždění 45 minut." Grrr. Vážně, kdo si pro sebe nechá poslat zpět autobus s 40 lidmi? Tak se všichni Češi sjednotili a společně jsme si zanadávali, což bylo ulevující. ALE. Za 20 minut nové hlášení: "No vážení, asi Vám to bude připadat směšné, ale berlínské nádraží udělalo chybu, jelikož cestující nejela do Prahy, ale do Paříže." Ha ha ha. Smíchy jsem skoro pukla. Do Prahy jsme přijeli o půlhodiny později, ale pak jsme padli do náručí rodičům a vesmír byl opět v pořádku.

Trampota č. 2

Na přesun do Dánska jsme se vydali 1. ledna v 11 večer. Jeli jsme se Studentem do Hamburku, což byla 12 hodinová cesta. Hned za hranicemi si nás v Německu odchytli policajti a celému busu kontrolovali občanky, což bylo docela děsivé. Vše v pořádku, jedeme dál. Opět celá cesta bez problému, skvělý servis, cesta utekla, na místě jsme byli dokonce dřív. Teď jsme měli před s sebou jednu noc v hotelu v Hamburku. než nám 3. ledna jel autobus do Vejle. Můj kufr vážil 30 kilo, Kubův 40. Co jsme tam měli? Jídlo, jídlo, jídlo a dárky. No, od hotelu jsme nečekali žádné zázraky, hlavní pro nás byla krátká vzdálenost od nádraží. Za recepcí seděla Němka, co vypadala, že když si do 5 minut nezapálí cigaretu, tak někoho kousne. Ostatní zaměstnanci byli pravděpodobně Turci, protože jejich řeči jsem opravdu nerozuměla. Díkybohu tam byl výtah!!! Na pokoji dokonce byla sprcha, která tam být neměla, za to byl ale pokoj poměrně vyuzený od kouře, což mě ani nepřekvapilo. Druhý den jsme si původně chtěli kufry nechat na hotelu, ale po tom, co jsme si znova prohlídli tu chásku jsme radši kufry vzali s sebou na nádraží, kde se odehrála trampota č. 3.

Trampota č. 3

Původní plán byl nechat kufry na hotelu a jít se ještě projít. Když jsme zjistili, že venku sněží a je tak -7, tak nás to ani nemrzelo. Chtěli jsme ty 3 hodiny do autobusu přečkat na hlavním vlakovém nádraží, které je jen 10 minut (pro lidi bez kufrů to jsou tak 3min) od toho autobusového. Ale Němci měli takový výborný nápad a postavili to nádraží otevřené. Čili po chvíli stání u lavičky s kufry jsme měli rudý zmrzlý nosy a necítili jsme špičky prstů. Takhle jsme přežili asi hodinu a pak jsme si šli sednout do Subway, dali jsme si každý kafe a seděli jsme tam hodinu a půl. Copak nám zbylo něco jinýho? Prostor ve food courtu byl z poloviny zaplněný lidmi, co si ani nic nedali a jen zabírali místo opravdovým zákazníkům. My aspoň měli to kafe! Ale v podstatě, kdybychom tam vytáhli řízek s chlebem, tak se to v davu ztratí. Minutu potom, co jsme vylezli, tak už jsme byli opět zmrzlí, tak jsme si šli sníst ten řízek a hurá na autobus.

Trampota č. 4

Na autobusáku jsme byli o půlhodinky dřív a díkybohu zde byla malá hala, kde jsme se mohli trochu ohřát (i když byla plná divných individuí). Náš autobus Eurolines přijel krásně o 15min dřív, tak jsme se mohli jít rychle dovnitř posadit a oddechnout si. Odjezd byl 14:30, příjezd do Vejle 18:30. A teď to přišlo...14:30 nic, 14:45 nic, 15:00 nic...ale ne pozor! Kde se vzali, tu se vzali 4 opozdilci, na které jsme zase museli čekat! Vážně Eurolines, co to máte za morálku? Tak si zase 50 lidí počkalo a vyjeli jsme 15:15. Kéž by to tím skončilo...

Trampota č. 5

Řeknu Vám, nejlepší na konec. Byli jsme šťastní, že konečně jedeme a za chvíli jsme v našem dánském domově. Věděli jsme, že autobus nestaví na hlavním autobusáku, ale u pumpy na kopci, ze které nám jel městský autobus. Ve Vejle jsme byli asi v 7 hodin a už jsme jásali! Jeli jsme po mostě, tak si říkáme, že po mostě to sjede z dálnice a budeme doma. A počkej ono to nesjíždí, ono to furt nesjíždí...panebože kam nás to veze!!! Jeli jsme asi ještě dalších 10km, pak řidič s hrdostí řekl Vejle, až mi z toho vytryskly slzy. Dopr**** kde to jsme? Ku*** jak se odsud dostaneme? Tma jak v pytli, kolem nás podezřelá benzína, diner v americkém stylu a mekáč. Chytli jsme se prvních 2 lidí a ptali se, jak odsud. Byli úplně ve stejné situaci, Díkybohu to byli Dáni, takže vše zjistili a dopadlo to tak, že jsme si vzali napůl taxíka. To byla taky sranda - 4 lidi se zavazadly, které hmotnostně vydali za další 2 osoby. Taxík nás svezl na autobusák, odkud to máme domů ještě kilometr, ale nechtěli jsme komplikovat placení. Příjezd do Vejle nás tedy vyšel na 100DKK. Eurolines, už nikdy!

K tomu všemu jsme po dvou týdnech netopení měli doma 10 stupňů a já pak přes noc nastydla, hurá! Až dnes ve středu máme doma konečných 23 stupňů. Jeden Kubův spolužák je po 4 dnech tady stále na 14ti.. chudák. Za chvíli vyrážíme poprvé v novém roce na dánštinu a zítra už mi snad bude hej, tak to rozjedu s hledáním práce. Držte palce a šťastný nový rok!

City Triangle ▲

V minulém článku jsem to neudělala, ale udělám to teď. V posledních dvou týdnech to s tím psaním článkům bylo dost pochudlé, takže se omlouvám. Po asi tak měsíci, kdy se nic nedělo, se to najednou nahromadilo (není to tak vždy?) s dizertací a Vánocemi a čas prostě nebyl. Než odjedeme, tak to chci rychle napravit, protože poté si budu dva týdny užívat teplo domova, čímž myslím teplé jídlo 5x denně. Dnes bych se chtěla trochu věnovat tomu cestování po okolí, které jsem minule zmínila.
Vejle se nachází v tzv. trojúhelníku (dánsky Trekanten) s městy Kolding a Fredericia. Nachází se v blízkosti, všechny leží na Jutlandu a velikostně jsou si dost podobné. Obě tyto města jsme navštívili, tak teď něco málo o nich a samozřejmě fotky.

It has been a bit poor with the articles in the past two weeks and I am sorry about that. After a month of not doing anything it transformed to doing everything in the past two weeks. The X-Mas craziness adds up to it even more. I have been writing my first group dissertation and we've been travelling a bit. You never know what might happen so we want to get as much as possible from our stay here. Our city Vejle is part of a so called triangle with cities Kolding and Fredericia. They all lie close to each other, all in Jutland and with similar size. We've visited them both so now a little bit about them and photos along of course.

The Black Friday Experience

Tohoto dne jsme se obávali. Víte, Dánové si moc dobře uvědomují, jak je v jejich zemi draho, přestože nedostatkem opravdu netrpí. Takže jakmile je na scéně nějaká sleva, jdou po ní. A teď si představte událost o obsahu amerického Black Friday. Šílenost! Dánové si na Ameriku hodně potrpí, takže bych se ani nedivila, kdyby tu někdo slavil Díkuvzdání. Black Friday se tedy uskutečnil 27. listopadu. Obchody naháněly na slevy už týdny dopředu, ale na tohle se připravit nedá (minimálně ne psychicky). Tohle je opravdu den, kdy se všech 50 tisíc obyvatel nažene do ulic (jedné nákupní ulice) a obchoďáků (jednoho obchoďáku). Chvíli jsem tedy uvažovala, jestli se k tomu přidáme, protože nejsem příznivec davové psychózy, ale na druhou stranu každá koruna dobrá, takže schváleno.

Po 5 minutách z domu už jsem valila oči. Desítky aut čekajících na semaforech a na parkovištích urputně hledajících místo. Tolik jich tu není ani v denních špičkách. Lidi všude. VŠUDE. A agresivní a hrozně rychlí. Některým snad i kapala slina od pusy a šla pára z uší. Neskutečné obnosy tašek na každé volné ruce. Rodiče si brali na posilu i malé děti, hlavně kočárky, do těch se toho vejde, že. Potkali jsme babičku, co měla vpředu i vzadu na kole dva asi tak desetikilové prací prášky. Vypadala, že když se jí dotknu, tak upadne. Ale úsměv na tváři nezapřela. V každém obchodě slevy minimálně 20%, nejvíc jsem viděla 50%. U každého vchodu vyvěšené černé balónky s nápisem Black Friday (takové utrácení!).

Nejdřív jsme se vydali za jídlem do Føtexu. Pořídili jsme výborné čokoládové muffiny upečené přímo na BF (je to na nich i napsáno). Musím říct, že nás slevy donutili jít do obchodů, kam bychom normálně nešli v domnění, že jsou moc drahé, ale naopak! Takže teď víme, kde budeme nakupovat dárky na Vánoce, muhehe. Dále jsme se vydali do obchodu s oblečením Bestseller a normálně a neuvěřitelně JSEM SI KOUPILA OBLEČENÍ! Po čtvrt roce. Ulovila jsem krásnou bavlněnou bílou košili za 100 dkk (350Kč)! Juch juch. Nakonec jsme se vydali do obchoďáku kouknout ještě po dalším jídle (toho nikdy není dost) a najednou jsme ucítili pach technického líhu (tak něco). A voila! Před budovou ohňová show, to tomu chybělo. V prostoru 10m² se proháněli 2 muži a 2 ženy, co plivali oheň, polykali oheň, hladili se ohňem a macháli s nim kolem sebe. Ale byli fakt dobrý, bavila jsem se. Pak jsme rychle sfoukli obchoďák, koupili jsme si Pringles za 10,- a alou domů.

Nakonec jsem moc ráda, že jsme to absolvovali, protože to bych nerada zmeškala. Posedlost Amerikou k Dánsku prostě patří a jak furt říkám, chci tu toho zažít co nejvíc, protože člověk nikdy neví, co se může stát. Hezký víkend!

Vejle By Night

Název článku vlastně není jen něco, co mě napadlo, ve skutečnosti je to název jedné akce, která by se dala přirovnat k americkému Black Friday. Všechny podniky a obchody zůstanou otevřené déle do noci a nastanou slevy. A když jsou slevy, tak jsou lidi. Ale dneska tu nejsem, abych mluvila o dánské posedlosti slevami, ale abych Vám ukázala, jak vypadá moje nové hometown v nočních barvách. Vejle je město mnohých festivalů, koncertů, workshopů, streetartu, všeho, co Vás napadne a je to fakt skvělý. Přes všední dny je všechno klidné a v pátek večer to začne. Nechte se kochat!

First days, first feels aneb Jak jsme přepadli Dánsko

940km, 12 hodin, 1 řidič, 1 rakev, moc věcí

Jak jste asi pochopili z názvu, do Dánska jsme jeli autem s Kubovými rodiči. Oni si totiž mysleli, že si tu zároveň udělají dovolenou, ale to ještě nevěděli, že s námi budou jezdit po Jysku a Bauhausu nakupovat záclony a jiné nezbytnosti k žití. Z Prahy jsme vyjeli přesně ve 3:30 19. srpna. Pro mě v tu chvíli nastalo poslední rozloučení s rodiči, čili jsem brečela asi tak do Drážďan (nojo, citlivka, ale byli byste na tom stejně!). Celou cestu statečně odřídil Kubův tatínek, takže jsem já, jako jediný další člen výpravy se schopností řídit, jsem nemusela nic (uf). Po příjezdu do Vejle a hledání přesné adresy bytu začala být atmosféra v autě poměrně napjatá, ale dojeli jsme všichni bez psychické újmy.