7 událostí z posledních dvou týdnů, které je nutno zmínit

1. Píšu svojí první dizertaci. Jen to slovo zní tak hrozně vznešeně a vysokoškolsky, že ho říkám furt! Jako vždy jde o skupinovou práci, to už ani snad nemusím opakovat. Naše téma je v podstatě Cestovní kanceláře vs. rezervování online, abych to přeložila do češtiny. Myslím, že zatím to jde moc dobře a vypadá to, že budeme před Vánocemi hotové, takže bude klid!
2. Kuba pracoval a pracuje dál. Hurá, hurá! Týden ve skladu, týden ve škole a teď zase týden ve skladu (to aby si od té školy odpočinul). Takže teď budeme mít krásně našetřené penízky zase na nějakou chvíli dopředu, takže Vánoce budou o to veselejší! (tím nemyslím finančně, ale psychicky… možná jen trochu finančně, hehe)
3. Máme koloběžky. Bože, jenom té větě se musím smát. Ano, v našich 19 a 21 letech jsme si pořídili koloběžky. Byl to Kubův nápad, jelikož to má od nádraží do práce 3,5 km, takže takhle to bude hned pohodlnější. A vzhledem k tomu, že zrovna tuto sobotu byly koloběžky v obr slevě, tak jsem si ji koupila i já a máme 2 za cenu 1! Dneska jsme byli na výletě a ujeli jsme 6 km. Upřímně, nic lehkého to není! :D Ale jsem z toho nadšená, dokonce i rodiče na obou stranách!
   
4. Poprvé na návštěvě. 1. prosince jsem byla poprvé pozvána na návštěvy ke spolužačkám do Koldingu. Francouzka (jo má i jméno a navíc je z Arménie, ale jsem zvyklá ji říkat takhle :D) si s manželem pořídila štěňátko huskyho a je úplně dokonalý! Po městě mě provedla Anna (Maďarka) a pak jsme zamířili k Francouzce, kde jsem si po 3 měsících dokonce užila i televizi a pizzu! Byl to skvělý den, moc jsme si to užily. Po Vánocích je plánuji pozvat na oplátku k nám na nějakou českou mňamku (vypadá to na smažák).
   
5. Míň jíst, víc cestovat. Také naše nové motto. Před pár týdny to s těmi našimi financemi a smůlou vypadalo už bledě, tak jsme si řekli, že když nevíme, jak dlouho nám je ještě přáno tu být, tak to musíme využít naplno. Takže místo toho, abychom si koupili kolu nebo brambůrky, jsme si oba (již před nějakou dobou) pořídili Rejsekort, se kterou všude cestujeme v podstatě za polovinu. Navštívili jsme sousední města, vánoční trhy na hrádku, light festival a pláž s větrem o rychlosti 80km/h. Ale o tom ještě jindy!
   
   
   
   
6. Byli jsme tancovat. No fakt, taky tomu nevěřím. Ale tak abych to objasnila. Kubův spolužák Gabi (Rumun), který s námi byl i v Kodani, je profesionální tanečník Poppingu. Jde o takovou odrůdu hip hopu – patří do toho robot nebo mim. No a Gabi uspořádal zdarma předvánoční workshop, aby přilákal nové tanečníky na další sezónu. Tak jsme ho šli podpořit. Celý popping je hlavně o zatahování a povolání svalů, takže to byla docela fuška, ale moc jsme si to užili! (tedy aspoň já, Kubí na ty tance moc není) Měl tam i jeho přítelkyni, které jsem se představila jako Kate, na což reagovala jako: „Kate, ta fotografka?“ Gabimu se totiž hrozně líbily fotky, co jsem nafotila v Kodani a stejně tak Ramoně. Tak jsem se z toho skoro začervenala. Na konci nás ještě nabalila vánočníma sušenkama, co se nesnědly, a ještě nás odvezli domů. Jsou oba takový magický pár, protože jsou jedni z nejmilejších lidí, co jsem kdy potkala a dohromady jsou úplně kouzelní!
   
7. Za týden jedeme do Prahy!!!! Vážně jsem se na nic ještě tak netěšila. Doteď jsem z domu byla nejdéle 2 týdny, takže 4 měsíce jsou bez rodičů a kamarádů opravdu věčnost. Rodičům už asi dva týdny posílám obden seznamy, co za jídlo a pití si chci dát a co bych uvítala, aby na mě čekalo v ledničce. Chudáci :D (nejsou krátké ty seznamy, vůbec ne). Ale prostě…je to jednou za půl roku ne? ♥
   

The (Ups) and Downs of Danish Lessons

Yesterday’s Danish lesson was a hell on earth. That’s when it ocurred to me that I haven’t even mentioned attending Danish lessons in the previous articles bus it’s a quite important part of being here. Probably the most important one in order to survive. We started the Danish lessons on 5^th October. Before that date, were all supposed to get an email with “details” about the first lesson like the address or time from the Kommune (municipality). Well the percentage of the “chosen ones” who got the email was like 20%, not good. But we shared the information and came to the first lesson. We all gathered in a canteen in the Sprogcenter (about 60 people maybe). Eventually they made one class with like 20 people (I was the lucky one to get in) and sent the rest home, because they were just clueless about what to do. Okay. Those people were all supposed to get a text about their next lesson, which never happened I believe so some of them started the lessons even 2 weeks later. That was a bit annoying for those of us who already knew the basics and had to repeat them all over again. But then again, it wasn’t the people’s fault.

The so called Intro Course took 1 month and I must say that we learned quite a lot. Even though I took some of the online courses like Duolingo back in Czech I have learned a lot of new stuff and I had really fun. The lessons were really effective, with big emphasis on practising talking rather than writing. Our teacher was a bit old-fashioned meaning if you used your phone during the class she would the most happy to give you detention (not possible for her disappointment). Anyway, after the 1 month intro course you get a choice if you want to continue to a Modul 2 or 3. Nr. 2 is for people who want to go slower with the overall education. Nr. 3 is for people who want to learn as fast as possible. It makes sense I chose nr. 3 because…what would I be waiting for? The teacher warned us it might be a bit too hard to catch on but I like language-learning challenges.

Now I go back to the hell on earth. That’s the perfect way to describe the first lesson of Modul 3. The process was about 100000x slower than in the intro course. I believe our new teacher must have been a turtle in his previous life. It took us 2 hours to do 4 exercises! We listened to every one of them 3 times, completely unnecessarily. In the intro course I spoke in like every 5 minutes, here once in 30 minutes (with the same amount of participants). On top of that, while we were reading some texts, he didn’t even correct the people who said it wrong. And I know it was wrong because I'm a grammar Nazi. Tomorrow we have the second lesson so if it won’t get any better, I’ll probably complain in the Sprogcenter and go back to Duolingo.

BUT! What am I just adding now (12 hours after publishing) is that the Danish lessons are COMPLETELY FREE! Which is a great great thing since otherwise we really wouldn't be able to pay for it. So thanks for this Kommune! And sorry for not mentioning this sooner.

It's just such an irony when everyone's stressing the fact that you need to learn Danish in order to find a job. Well, I would very much like to but I guess it's just not written in the stars for me (us). I've even considered if it's some kind of evil strategy how to make internationals not get a job in Denmark. But I think it's just our bad luck.

We had to drink some alcohol after we got home to put the experience into blur for a while. Still no luck in finding a job and now I won’t even enjoy learning Danish anymore? What am being punished for? So please God I'm praying, make it better. 

Week 45 Update – The Perks of Autumn

Jsem úchyl na podzim. Ani horko, ani zima (dobře, tady je zima) a nejkrásnější spektrum barev za celý rok. Tady je podzim obzvlášť krásný, vzhledem k té úžasně zelené barvě trávy, která barvy stromů ještě podtrhuje. Samozřejmě nic není dokonalé, co mě na podzimu štve nejvíc, je příliš brzké začínající vánoční šílenství. Prostě proč? Vždyť zbývají ještě dva měsíce a nepotřebuju, aby mi furt někdo připomínal, že ještě nemám žádný dárky!!

A teď něco k tomu, jak se nám daří. Pondělí začalo naprosto extázně. Když jsem se mučila ve škole, tak mi přišla zpráva od Kuby, že ho pozvali na pohovor!! A večer, když jsem kontrolovala dánský účet, tak jsem s nesmírnou radostí zjistila, že mi přišly penízky za uklízení!! (Smlouvu teda furt nemám, ale čert to vem). Ty úmorný 2 a půl hodiny dánštiny to štěstí trošku podlomily, ale ne moc. Ve středu jsem se s Kubou vydala do agentury, kde měl mít pohovor. Pozn.: Agentura je asi 6 km daleko od našeho baráku. Nachází se uprostřed obrovského skladiště, odkud každou minutu vyjíždějí kamiony a s pěšími se tam moc nepočítá. A jak to dopadlo? No nijak. V kanclu seděla žena nepříjemná jak pr*** a Kubovi řekla, že momentálně žádnou práci nemají. Aha. Tak ještě volal muži, který mu ohledně pohovoru volal a oznámil, že takhle to prostě chodí, když neumíte dánsky. Jo, to dává smysl. Tak jsme zase tam, kde jsme byli, akorát máme peníze na měsíc navíc, jeej! Poslední dva dny mě tedy doprovází trochu deprese, ale nesmíme se vzdávat, bojujeme dál, tak držte palce! (Navíc už máme zaplacenou cestu zpět po Vánocích, tak se prostě vrátit musíme.)

Po cestě do agentury jsem ulovila aspoň pár podzimních fotek, tak příjemné kochání.

I’m an autumn freak so when it comes to your favourite season, I have a clear mind. It’s neither hot nor cold and the brightest colour spectrum is finally to see. What I don’t like is the way to early X-Mas madness. Why does someone always have to remind me that I have no idea what to buy as gifts?

Anyway, what’s new with us? On Monday I finally got my salary from cleaning that I did in October for 14 days, yay! And Jakub pleased me with a message that he was invited for a job interview while I was at school! Amazing (but too many hopes raised)! The Monday evening 2, 5 hours of Danish lessons killed the ecstasy a bit, but not too much! On Wednesday we headed to the job agency (6km away). It was in a middle of a huge warehouse, from which a truck went out every minute (they didn’t care much about walkers). When he went into the office, a “very nice” lady told him with “empathy” that there is no job available. Huh. So he called a guy to find out that that’s just the way it works here if you don’t speak Danish. Sure, makes sense man! So the past few days were a bit depressing but we don’t give up and keep on fighting! (We already bought tickets back to Vejle after X-Mas so there’s no turning back). Wish us luck!

At least I was able to catch some colourful photos on our way back, so here they are!