Co tě nezabije, to tě posílí aneb Štěstí na cestách

Jak dlouho je to od posledního článku? Rok? Tak nějak mi to připadá. Vánoce jsou za námi :'( a povinnosti jsou opět na scéně. Já jsem se o Vánocích měla naprosto světově díky mým trpělivým rodičům a kamarádům. Co se jídla týče, myslím, že stačí říct, že jsem přijela do Prahy o 4 kila lehčí a zpátky jsem jela zase o 4 těžší. A nelituju ani gramu! Byly to fakt neuvěřitelně zaneprázdněné dva týdny, už jsem zapomněla, že se znám s tolika lidmi, co mě ještě k tomu chtěli vidět, haha. K Vánocům se vrátím ještě v dalším článku společně s fotečkami! Teď bych se chtěla podělit o naše trampoty, co se nám poděly na cestách jak do Prahy, tak do Vejle. Kdybych to psala v neděli večer, tak by každé druhé slovo bylo ***. Lepší ani nenaznačovat. Teď už jsme se z toho dvakrát vyspali a už se tomu jen smějeme, snad se zasmějete i vy!

Trampota č. 1

Z Vejle do Prahy jsme jeli 19. prosince s přestupem v Berlíně. Do Berlína jsme jeli 8 hodin s dánskou společností Abildskou. Řidič byl moc milý a všechno proběhlo hladce. V Berlíně jsme pak měli 2 hodiny na přestup. Berlin ZOB je jedno z mých nejneoblíbenějších míst na světě. Na první dojem z Berlína otřes. Všude bezdomovci, špína, kouř z cigaret, málo míst na sezení, možnost okradení nadprůměrná. Nějak jsme to přetrpěli a pak rychle běželi do Eurolines, které nás vezly do Prahy. Autobus vyjel krásně načas. Když najednou všichni mluvili česky, tak jsem si připadala hrozně vystavěná. Každopádně, po 45min jsme nějak stále nevyjížděli z města a najednou se ozvalo hlášení: "Dámy a pánové, máme pro Vás nepříjemnou zprávu. Vedení nám právě nařídilo, že se musíme vrátit na nádraží pro naši cestující z Kodaně, která přišla pozdě, očekávané zpoždění 45 minut." Grrr. Vážně, kdo si pro sebe nechá poslat zpět autobus s 40 lidmi? Tak se všichni Češi sjednotili a společně jsme si zanadávali, což bylo ulevující. ALE. Za 20 minut nové hlášení: "No vážení, asi Vám to bude připadat směšné, ale berlínské nádraží udělalo chybu, jelikož cestující nejela do Prahy, ale do Paříže." Ha ha ha. Smíchy jsem skoro pukla. Do Prahy jsme přijeli o půlhodiny později, ale pak jsme padli do náručí rodičům a vesmír byl opět v pořádku.

Trampota č. 2

Na přesun do Dánska jsme se vydali 1. ledna v 11 večer. Jeli jsme se Studentem do Hamburku, což byla 12 hodinová cesta. Hned za hranicemi si nás v Německu odchytli policajti a celému busu kontrolovali občanky, což bylo docela děsivé. Vše v pořádku, jedeme dál. Opět celá cesta bez problému, skvělý servis, cesta utekla, na místě jsme byli dokonce dřív. Teď jsme měli před s sebou jednu noc v hotelu v Hamburku. než nám 3. ledna jel autobus do Vejle. Můj kufr vážil 30 kilo, Kubův 40. Co jsme tam měli? Jídlo, jídlo, jídlo a dárky. No, od hotelu jsme nečekali žádné zázraky, hlavní pro nás byla krátká vzdálenost od nádraží. Za recepcí seděla Němka, co vypadala, že když si do 5 minut nezapálí cigaretu, tak někoho kousne. Ostatní zaměstnanci byli pravděpodobně Turci, protože jejich řeči jsem opravdu nerozuměla. Díkybohu tam byl výtah!!! Na pokoji dokonce byla sprcha, která tam být neměla, za to byl ale pokoj poměrně vyuzený od kouře, což mě ani nepřekvapilo. Druhý den jsme si původně chtěli kufry nechat na hotelu, ale po tom, co jsme si znova prohlídli tu chásku jsme radši kufry vzali s sebou na nádraží, kde se odehrála trampota č. 3.

Trampota č. 3

Původní plán byl nechat kufry na hotelu a jít se ještě projít. Když jsme zjistili, že venku sněží a je tak -7, tak nás to ani nemrzelo. Chtěli jsme ty 3 hodiny do autobusu přečkat na hlavním vlakovém nádraží, které je jen 10 minut (pro lidi bez kufrů to jsou tak 3min) od toho autobusového. Ale Němci měli takový výborný nápad a postavili to nádraží otevřené. Čili po chvíli stání u lavičky s kufry jsme měli rudý zmrzlý nosy a necítili jsme špičky prstů. Takhle jsme přežili asi hodinu a pak jsme si šli sednout do Subway, dali jsme si každý kafe a seděli jsme tam hodinu a půl. Copak nám zbylo něco jinýho? Prostor ve food courtu byl z poloviny zaplněný lidmi, co si ani nic nedali a jen zabírali místo opravdovým zákazníkům. My aspoň měli to kafe! Ale v podstatě, kdybychom tam vytáhli řízek s chlebem, tak se to v davu ztratí. Minutu potom, co jsme vylezli, tak už jsme byli opět zmrzlí, tak jsme si šli sníst ten řízek a hurá na autobus.

Trampota č. 4

Na autobusáku jsme byli o půlhodinky dřív a díkybohu zde byla malá hala, kde jsme se mohli trochu ohřát (i když byla plná divných individuí). Náš autobus Eurolines přijel krásně o 15min dřív, tak jsme se mohli jít rychle dovnitř posadit a oddechnout si. Odjezd byl 14:30, příjezd do Vejle 18:30. A teď to přišlo...14:30 nic, 14:45 nic, 15:00 nic...ale ne pozor! Kde se vzali, tu se vzali 4 opozdilci, na které jsme zase museli čekat! Vážně Eurolines, co to máte za morálku? Tak si zase 50 lidí počkalo a vyjeli jsme 15:15. Kéž by to tím skončilo...

Trampota č. 5

Řeknu Vám, nejlepší na konec. Byli jsme šťastní, že konečně jedeme a za chvíli jsme v našem dánském domově. Věděli jsme, že autobus nestaví na hlavním autobusáku, ale u pumpy na kopci, ze které nám jel městský autobus. Ve Vejle jsme byli asi v 7 hodin a už jsme jásali! Jeli jsme po mostě, tak si říkáme, že po mostě to sjede z dálnice a budeme doma. A počkej ono to nesjíždí, ono to furt nesjíždí...panebože kam nás to veze!!! Jeli jsme asi ještě dalších 10km, pak řidič s hrdostí řekl Vejle, až mi z toho vytryskly slzy. Dopr**** kde to jsme? Ku*** jak se odsud dostaneme? Tma jak v pytli, kolem nás podezřelá benzína, diner v americkém stylu a mekáč. Chytli jsme se prvních 2 lidí a ptali se, jak odsud. Byli úplně ve stejné situaci, Díkybohu to byli Dáni, takže vše zjistili a dopadlo to tak, že jsme si vzali napůl taxíka. To byla taky sranda - 4 lidi se zavazadly, které hmotnostně vydali za další 2 osoby. Taxík nás svezl na autobusák, odkud to máme domů ještě kilometr, ale nechtěli jsme komplikovat placení. Příjezd do Vejle nás tedy vyšel na 100DKK. Eurolines, už nikdy!

K tomu všemu jsme po dvou týdnech netopení měli doma 10 stupňů a já pak přes noc nastydla, hurá! Až dnes ve středu máme doma konečných 23 stupňů. Jeden Kubův spolužák je po 4 dnech tady stále na 14ti.. chudák. Za chvíli vyrážíme poprvé v novém roce na dánštinu a zítra už mi snad bude hej, tak to rozjedu s hledáním práce. Držte palce a šťastný nový rok!