První střet s dánským zdravotnictvím

4 dny zpátky v Dánsku a už mi něco je, klasika. To jsem si takhle dva dny před Silvestrem strhla záděru na prstu, tak jsem to měla lehce zarudlé a ejhle při odjezdu jsem měla špičku prstu už dvojnásobnou a už nebylo co dělat. Týden po mě prst stále bolel jak kráva a vypadal, že za chvíli exploduje, tak nezbylo nic jiného, než zavolat doktorovi.

Každému z nás byl doktor přidělen na žluté kartě, o kterou jsme si žádali po příjezdu. Dneska jsem si teda nařídila budík na 8:00 a šla hned po probuzení volat. Pro mé štěstí se ozval automat v dánštině, po třech poslechnutích jsem usoudila, že je doktor na dovolené do 18. ledna. Urgh. Zavolala jsem tedy druhou doktorku z téže kliniky, po překonání dalšího automatu a 7 minut zábavné hudby to doktorka zvedla. Velice ochotně a s velmi dobrou angličtinou mi řekla, ať přijdu za 45 minut. Juch!

Na klinice mi sestřička s headsetem na hlavě ukázala, jak mám oskenovat žlutou kartu. Po oskenování se na obrazovce zobrazilo mé jméno a tím byla doktorka v ordinaci upozorněna, že jsem tu. Za chvíli jsem šla dovnitř. Ordinace působila moc příjemně, doktorka na sobě ani neměla plášť a na Dánku byla až podezřele barevně oblečená (možná to byl ten lékařský úbor?). To, co mi pak dělala s prstem Vám popisovat nebudu, jen řeknu, že jsem se bolestí skoro počůrala. Pak mi řekla, že mi předepíše antibiotika, pro které si mám dojít do lékárny. Aha a jaké lékárny? No jakékoliv. Jak to? Stačí ukázat žlutou kartu, oni si ji oskenují a uvidí, co jsem předepsala. Aha, hustý. 

Tak jsme se vydali do nejbližší lékarny (Kubík byl se mnou jako mužská podpora), tam jsem si zmáčkla čísílko na pořadníku a už jsem si jen počkala. Poté jsem lékárnici předala žlutou kartu, za moment byla zpět s mými antibiotiky (za které jsme zaplatili 150DKK :'(((...v přepočtu skoro 600Kč). Opět mi ochotně anglicky vysvětlila, jak je mám brát a pak hurá domů. 3x denně antibiotika na 5-6 dní...na prst! Vážně, komu se tohle děje? Ještě se mi po rukou šíří můj rozlučkový ekzém (vážně poprvé jsem ho měla, když jsme poprvé odjížděli z Česka a pak až zase teď). Ale bože dej, ať už je to všechno!

V úterý mě i Kubu čeká zkouška, takže se připravujeme a šprtáme a vzájemně si pomáháme. Byl to veselý první týden v novém roce, to musím uznat! Aspoň jsme si ozkoušeli, jak tu funguje zdravotnictví a musím říct, že až na tu cenu antibiotik, za kterou nejspíš můžou daně, jsem byla nadmíru spokojená. 

Takže poučení na závěr... NESTRHÁVEJTE SI ZÁDĚRY!

To základní o Dánsku/Basics to know about Denmark

FOR ENGLISH SCROLL DOWN¯

Dneska jsem tak pátrala v hlavě a přemýšlela jsem, co Vás vlastně tak zajímá a co očekáváte, když si jdete číst můj blog. Došlo mi, že jsem zatím dost vynechávala taková ty „zábavná fakta“ o Dánech, které člověk pozná jedině osobně. To je něco, o čem tady chci psát. Přiblížit celý tento národ a kulturu tak, abyste měli pocit, že jste to sami zažili. Dneska jsem si tedy připravila taková základní fakta, co se všeobecně a celosvětově o Dánsku ví. Možná už jste o nich slyšeli, možná ne, tak snad Vás aspoň trochu překvapím! S těmito články tedy hodlám pokračovat až…no do aleluja, tak snad se bude líbit!

1. Nejšťastnější národ na světě (určitě?).

Není šťastný jako šťastný. Dánsko bylo vyhlášeno dva roky po sobě jako nejšťastnější národ na světě díky vysokému skóre např. ve výši  sociálních dávek, svobodě na všechno a malé korupci. Peněz tu je prostě na všechno a všechny dost. Přesto si můžete přečíst různé názory lidí z ciziny (jako jsem já) většinou žijících v okolí Kodaně, kteří si stojí za tím, že Dáni jsou chladnokrevní, zlí, necitelní a nudní. Asi není Dán jako Dán, protože tohle já rozhodně říct z vlastních zkušeností nemůžu.

2. Nejstarší monarchie a státní vlajka.

Jak je známo (nebo aspoň doufám) Dánsko je konstituční monarchií, která je tou nejstarší v Evropě. Její začátek se datuje již k 10. století od vlády vikingského krále Haralda I. Bluetootha (o kterém jste si mohli přečíst v minulém článku). Současnou královnou je Markéta II., moc sympatická paní s velkým stylem a epickou královskou jachtou, která nás tu ve Vejle dokonce před dvěma měsíci navštívila.

Nejen dánská monarchie, ale i dánská vlajka (dánský název Dannebrog) je tou nejstarší užívanou vlajkou státu na světě. Údajně vznikla 15. června 1219 a svým vzhledem připomíná svojí dobu křížových výprav. K jejímu vzniku se váže legenda, o které si můžete přečíst zde.

Source

Jak vaříme

Pro začátek bych se chtěla omluvit. Frekvence článků není taková, jako bych si ji představovala, hold když se Vám ke každodenní honičce se školou přidá ještě nemoc, tak to ničemu nepomáhá. V pondělí bych měla dostat smlouvu od ShineDanmark, kde jsem pracovala něco přes dva týdny jako záskok, hurá hurá! Bohužel šéf momentálně nenabízí nic pravidelného, takže můžu doufat jen v občasné uklízecí jednorázovky. Z toho důvodu jsem teď za víkend poslala už 45 emailů do různých hotelů v dosažitelné blízkosti. Snad se někdo ozve, držte palce!

A teď k tomu článku. Jsem úchyl na jídlo, kamarádi vědí, ostatní poznají. V jídle se vyžívám už odmalička, rodiče a známí mi vždycky říkali, že bych mohla dělat reklamu na jídlo (to by byl byznys!). Tak Vám teď přináším malou ukázku toho, co si tu tak vaříme. Všichni totiž mají pocit, že studentský život jsou párky a polotovary, ale my tenhle mýtus bouráme!

Dánské národní jídlo jsou takové plátky vepřového s krustičkou, brambory v celku oloupané a pažitková omáčka (více zde). V podstatě v každém místním jídle najdete pořádný kus masa, takže pro nás Čechy super. My si vaříme tak nějak po svém, někdy víc do české kuchyně, někdy i do té dánské, ale většinou něco mezi.

A teď si vychutnejte fotečky a hezký víkend!

Výlet do země zaslíbené – Legoland

Tak konečně jsme se dočkali a vyrazili jsme do Legolandu! Byla by ostuda čekat ještě déle, vzhledem k tomu, že ho máme 30km za barákem. Abyste tomu rozuměli. Máme (měli jsme) teď podzimní prázdniny a spolu s prázdninami nám sem přijeli kamarádi z Česka! Takže nejenom, že jsme byli šťastní, že si máme s kým povídat, ještě k tomu nám přivezli spoustu, ale FAKT SPOUSTU jídla, dobrůtek a jiných nezbytností, takže největší radost! A vzhledem k tomu, že kamarádky přítel je celoživotní fanoušek Lega, tak to byla volba číslo 1.

Lístek nás vyšel na 280DKK (cca 1000Kč…fuu takhle to zní jako fakt moc). Lístky jsme objednávali 7 dní předem, takže byl lístek o 60DKK levnější, než kdybychom ho kupovali na místě, a ještě jsme se vyhnuli frontám. Celý park otevírá v 10:00, atrakce končí v 17:00, ale park je otevřený ještě další hodinu, ve kterou je vstup dokonce zdarma. Zajímavostí je, že se nachází hned vedle letiště v Billundu, takže přistávající letadla jsou opravdu přímo nad Vámi, což tomu zážitku ještě dodává. Celý park už byl vyzdobený dýněmi, čarodějnicemi a upíry, vzhledem k tomu, že za dva týdny se tu slaví Halloween.

Zkušený Honza měl načtené tipy, takže hned po vstupu jsme vyrazili k atrakcím odzadu, kde samozřejmě bylo méně lidí, protože všichni se zaseknou na začátku. Jako první jsme šli na vodní atrakci, i když bylo tak -20° (dobře tak 10° no). Nikdy jsem nic takového nezažila, takže hned u první akce jsem byla fakt nadšená. Jako další jsme hned po sobě vyzkoušeli všechny 3 horské dráhy v pořadí – 1. skoro nic se nestalo, 2. trochu cítím snídani, 3. víc cítím snídani, ale je to boží! Na výstavu tu zde byl taky X-Wing ze Star Wars (5 miliónů kostiček), který nadále bude kolovat po dalších výstavách ve světě, tak to jsme taky nezmeškali. 

Celkově jsme tam strávili asi 6 hodin, vše jsme krásně stihli a absolutně nic mě nezklamalo. Možná ještě víc než atrakce mě nadchlo Lego City – různá dánská, ale i světová města a památky z Lega, např. Beverly Hills nebo německý hrad Neuschwanstein (300 000 kostiček). Určitě se nemusíte bát, že by to byla zkušenost jen pro děti, věřte mi, je to pro všechny generace, fanoušky i nefanoušky Lega, prostě každý si tu přijde na své.

Takže jestli někdy plánujete tour po Dánsku nebo rovnou do Legolandu (a ještě mi cestou hodit čerstvý rohlíky), tak fakt neváhejte! Možná, že cena za lístek se zdá drahá, ale vemte si, že za oběd v dánské restauraci byste zaplatili stejně, ne-li víc (jo, tak to tu hold chodí). A ještě jedna poznámka, co se může hodit je, že Legoland je od začátku listopadu až do konce března uzavřený (zmrzlý návštěvníci by asi nepřilákali příznivou publicitu).

A teď je čas na fotky!

Come to Denmark!

Čas přihlášek na vejšky se neodvratně blíží a je na čase si vybrat. Upřímně, když pomyslím na to, že už je to rok, co jsem začala sepisovat přihlášku sem, točí se mi z toho hlava. Sotva furt věřím tomu, že jsem fakt tady. Každopádně, proč tenhle článek píšu! Stojím si za tím, že začít život v Dánsku bylo nejlepší rozhodnutí v mém životě a přeju každému, aby tohohle taky docílil. Proto chci sepsat pár bodů, které Vás zajisté donutí alespoň se nad touto možností zamyslet.

Nebudu Vám lhát, není to tu všechno růžové. V organizacích zařizující studium v Dánsku se nedozvíte o jediné věci, která by tu byla špatně. Chyba. Ze začátku jsem tomu věřila, ale pak přišla krutá realita. Dneska chci vypíchnout hlavně to pozitivní, ale nechci nikoho vodit za nos a něco přikreslovat, tak snad mě budete považovat za důvěryhodný zdroj. Máte to z první ruky, tak co víc chtít!

1. STUDIUM ZDARMA

Co najdete na každé stránce o studiu v Dánsku jako první bod je, že celé studium je zdarma, na tom není ani kousek lži. Ovšem pouze pro studenty z EU, takže když jste třeba z Afriky, stačí si vzít Dána/Dánku a máte to v cajku. Existuje hodně výjimek a pravidel. Určitě se nemusíte bát, že by studium nebylo kvalitní, když je zdarma. Jsem tu měsíc a jsem s výukou nadmíru spokojená. Ale není všechno zadarmo. Na každý semestr dostanete seznam učebnic, které Vás v přepočtu mohou stát až 10 tisíc. Ale klid! Spoustu z nich se dá najít v pdfku, můžete je sdílet napůl se spolužáky nebo se bez nich prostě obejdete, všechno se dá vyřešit (pokud nejste boháč a můžete si vše koupit třikrát).

First days, first feels aneb Jak jsme přepadli Dánsko

940km, 12 hodin, 1 řidič, 1 rakev, moc věcí

Jak jste asi pochopili z názvu, do Dánska jsme jeli autem s Kubovými rodiči. Oni si totiž mysleli, že si tu zároveň udělají dovolenou, ale to ještě nevěděli, že s námi budou jezdit po Jysku a Bauhausu nakupovat záclony a jiné nezbytnosti k žití. Z Prahy jsme vyjeli přesně ve 3:30 19. srpna. Pro mě v tu chvíli nastalo poslední rozloučení s rodiči, čili jsem brečela asi tak do Drážďan (nojo, citlivka, ale byli byste na tom stejně!). Celou cestu statečně odřídil Kubův tatínek, takže jsem já, jako jediný další člen výpravy se schopností řídit, jsem nemusela nic (uf). Po příjezdu do Vejle a hledání přesné adresy bytu začala být atmosféra v autě poměrně napjatá, ale dojeli jsme všichni bez psychické újmy.