A začal podzim, přátelé

Ne, že by nás začátek podzimu nějak zasáhl, protože tady je podzim celý rok, ale přesto je to vstup do další fáze. Tenhle týden byl docela úspěšný. Složila jsem úspěšně první zkoušku, sehnala jsem si práci jako záskok na dva týdny a víkend jsme strávili honěním slev po obchodech a koukáním na filmy v pelíšku.

Zkouška byla ve formě skupinové prezentace, nervy samozřejmě byly, ale nic přelomného. Práci mám jistou, jen si musím zajistit, abych za ní dostala řádně zaplaceno, ne jako poprvé. No a víkend byl vlastně jako každý jiný. V pátek přišly nové letáky se slevami, tak tentokrát jsme poprvé vyrazili do Lidlu (asi 3,5km). My jsme to ale vzali přes les s procházkou. Je fakt sranda, že do všech obchodů chodíme pěšky, i do těch, co jsou takhle daleko. Aspoň neutrácíme za benzín a šetříme životní prostředí! A filmy? Z nostalgie jsme se koukli na první dva díly Bobulí, jelikož mojí rodiče si právě oviňují na Moravě burčákem (těžká závist).

Tak jen tak pro vizuální uspokojení tu máte fotky, co jsem za ten týden ulovila. A hodně štěstí do nového týdne všem!

Trip to Odense

Tak teď zase něco z jiného soudku. Tohle je už poněkud starší výlet, pokud se tomu dá tak říkat. Abyste tomu rozuměli, když přijedete jako nový student do Dánska, musíte si pořídit CPR number. Prostě registrační číslo, něco jako máme v Česku číslo na občance. A když se sem v srpnu/září naženou hejna mladých lidí lačných po vzdělání, mají úřady dost napilno. My jsme si o cprko požádali ve Vejle 26. srpna. O týden později nám přišel email, že nestíhají a musíme jet se školou do Odense. Hurá. Škola nám naštěstí zaplatila zpáteční lístek na vlak, jinak bychom se nedoplatili. Žádosti pak s námi vyřešili ve škole, všechno to bylo šup šup, tak jsme tam vlastně jeli kvůli 15 minutám. Paráda.

A teď něco málo k městu. Odense je třetí největší město v Dánsku, rodiště Hanse Christiana Andersena, hlavní město ostrova Fyn a neposledně také sídlo druhého kampusu naší školy. Teda spíš my jsme číslo dva. V Odense má naše škola kampusy asi tak 4 a její logo je všude. Fakt všude. Hlavní lákadla města jsou vodní zámek Egeskov, Odense Zoo a rodný dům Andersena. Sice jsme ve městě strávili asi jen 2 hodinky, ale pár věcí jsme viděli. Celkově to působilo jako velký Vejle. Od všeho je tam tak dvakrát víc, každopádně se mi tam moc líbilo. A teď je čas na fotky!

Vejle By Night

Název článku vlastně není jen něco, co mě napadlo, ve skutečnosti je to název jedné akce, která by se dala přirovnat k americkému Black Friday. Všechny podniky a obchody zůstanou otevřené déle do noci a nastanou slevy. A když jsou slevy, tak jsou lidi. Ale dneska tu nejsem, abych mluvila o dánské posedlosti slevami, ale abych Vám ukázala, jak vypadá moje nové hometown v nočních barvách. Vejle je město mnohých festivalů, koncertů, workshopů, streetartu, všeho, co Vás napadne a je to fakt skvělý. Přes všední dny je všechno klidné a v pátek večer to začne. Nechte se kochat!

Supermarket v Dánsku vs. v Česku

Myslím, že tyhle rozdílové články je to, co Vás zajímá nejvíc. Už jen pro to, že se s nimi můžete všichni aspoň částečně ztotožnit. Dneska pro Vás tedy mám první z mnoha dalších takových článků a to o tom, jak se liší supermarkety a celkově nakupování i ceny v Dánsku od Česka. Už tu jsem měsíc, což je myslím dostatečná doba na to, shromáždit ty nejvýraznější odlišnosti. Samozřejmě budu nacházet další a další, ale nemůžu čekat do nekonečna, takže se to prostě dozvíte teď, smůla.

Stejně jako v Česku se po celém Dánsku nachází velká řada různých obchodních řetězců. Ne ale všechny z nich jsou dánské firmy. Poměrně populární tu jsou německé řetězce, z nich asi nejznámější Aldi. Jedná se o menší obchody, kde ale i přesto najdete věci všeho druhu a ceny jsou výrazně nižší. Pokud toužíte ale ještě po nižších cenách a vlastníte auto a nejste úplně líní, tak si jednou za čas uděláte výlet do Flensburgu (nejbližší větší německé město od dánských hranic) a nakoupíte dva nebo tři plné košíky. Upřímně, když nám sem přišel leták z jednoho německého obchodu, tak jsem se skoro rozbrečela z toho, o kolik je to levnější. Co se dá dělat, musíme pracovat s tím, co máme. Teď teda ty nejvíc significant rozdíly (pardon, zapomínám český slova).

1. ČERSTVÉ PEČIVO

Tak první věc, které by si všiml každý Čech, je, že v obchodech chybí sektor s čerstvým pečivem. Nejčerstvější, co můžete najít, je bageta za 10,-(37Kč). U větších obchodů můžete najít vnější pekárnu, kde můžete splašit i něco čerstvého, ale to především sladké pečivo. S hledáním rohlíků tu samozřejmě nepořídíte, jako asi všude jinde mimo Česko. Ovšem! Je možné zakoupit výjimečně i čerstvý chleba v Aldi. Jinak prodávají takové laciné kopie našeho chleba v balíků po 10 kouskách, ale z ceny se mi protočily panenky. Co teda Dáni jedí? Především tmavé semínkové chleby, balené housky nebo toasťák. V čem se ale vyžívají, je to sladké. Mají vlastní druh koláčků, různé dezertíky a jiné mňamky. To si neodepřou.

Tohle jsou tzv. Flodeboller, hodně mi připomínají naše indiánky, ale má to něco navíc, yummy yummy

Dyrehaven I Nørreskoven / Deers Overload

Abych furt nemluvila jen o tom, co se mi stalo a nestalo, tak Vám ukážu jednu z místních oblíbených atrakcí. Název sice zní jako nějaká nemoc, ale jde o jelení park, který se nachází hned v lese u moře. Vstup je zdarma, dá se jít pěšky i autem. Areál v podstatě není ani ohraničený, z některých míst můžete vidět i moře a most. A jak jsem říkala, jde o jelení park, takže tam byli jeleni (fakt, neke). Bylo zakázané je krmit něčím doneseným, ale když jste jim utrhli větev s listy, na kterou už sami nedosáhli, tak se mohli utlouct.

Hned u vchodu kolem nás hopkalo malé mláďátko, hrozný roztomilouš. Pak jsme asi dvacet minut nemohli najít živou duši a najednou…Hele, támhle něco je!...se na nás vynořil plácek, kde se slunilo asi 15 paroháčů, super! Některý mi dokonce zapózovali, ale většina dělala nedostupný. Tak jsem ukojila své fotografické potřeby a o kousek dál se najednou vyrojilo asi 50 laněk, trošku apokalypsa. Ale všichni byli fakt suprový, ochočený, vesele na nás vyplazovali jazyky a pronásledovali nás, než jsme jim něco dali. Nejlepší bylo utrhnout větev a nosit ji jako průvodce deštník, hned jsem měla asi 10 posluchačů.

Strávili jsme tam asi hodinku a půl a odcházeli jsme naprosto nadšený, takže pokud sem někdy zavítáte, tak na tohle nezapomeňte! 

Poor, poor student/První zkušenosti s prací

Víte, jak vypadá dokonalý týden? Po dvou dnech zkoušek na pražskou VŠE, na kterou ani nechcete, máte interview na školu do Dánska a hodinu po něm se dozvíte, že Vás PŘIJALI! (ten nával štěstí nikdy nezapomenu). Dva dny předtím Vám domů přijde dopis (v dánštině) s nabídkou skvělého bytu, pár metrů od školy, s velmi přijatelným nájmem a malým depozitem. V řadě na byt jste osmí, ale nikdo před Vámi se neozve a … MÁTE BYT! A do třetice, ozve se Vám Češka, co zde právě studuje, odjíždí na internship a hledá za sebe záskok do práce a vybere si Vás! Čili máte na 99% zajištěnou PRÁCI na první 3 měsíce! Ale hra s procenty je záludná a to jedno procento mi tu radost prostě překazit muselo, že jo.

(Dneska žádný fotky, ale stojí to za to!)

1st Job Experience

V pátek 20. 8., po tom, co odjeli Kubovi rodiče, jsme se vydali na cestu za šéfem/Indem/Sanem, říkám mu různě. Ochotně jsem souhlasila, že přijedu k němu domů, abych se blýskla. Ehm. Ind bydlel až za městem, tak jsme dali oba za lístek 44DKK a jeli jsme kdovíkam. Byla jsem přesně na čas a celý akt trval asi 10 minut. Povídal mi o tom, jak nenajímá neschopný lidi a když bude chtít, tak mi nezaplatí a jiný motivační věci, tak okay no. Hned večer mi volal, že můžu jít zítra ráno do práce a že mi pošle adresu. Samozřejmě jsem souhlasila, i když jsem ani nevěděla s čím. Myslela jsem, že budu pracovat v hotelu jako ta holčina, mýt nádobí, luxovat a tak. Ale já se navezla do něčeho zcela jiného.

How To (secondhand)Shop

Nechci Vás tu zatěžovat každým nákupem, co jsme provedli, těch už několik desítek proběhlo, ale když přijedete do holobytu, tak logicky nechcete navždy spát na matračce a jíst na zemi (naše první večeře – rybičky v konzervě na podlaze). Věděla jsem, že v Dánsku fungují v podstatě secondhandy s nábytkem, protože ne každý student, co se stěhuje dál, si může vzít vše s sebou. Kubovi rodiče bydleli v jednom roztomilém b&b hned u moře (fakt krásný pohled, ale smrděla tam žumpa) a kousek od ubytování…voila! Bazar. Takže hned druhý den po příjezdu jsme se tam vypravili. Místo bylo fakt obrovské a výběr docela nekonečný. Tak jsme hned pořídili stůl, 2 židle, 2 zahradní židle a skříň s poličkami, to vše asi za 400DKK, v přepočtu asi 1500 českých, což jde. Zaměstnanci byli moc milí a jako všude ochotní a schopní mluvit anglicky.

Zajímavost! Všichni zaměstnanci genbrugů (dánsky bazarů) pracují zadarmo a všechen výdělek jde na charitu. To by v Česku asi nefungovalo.

First days, first feels aneb Jak jsme přepadli Dánsko

940km, 12 hodin, 1 řidič, 1 rakev, moc věcí

Jak jste asi pochopili z názvu, do Dánska jsme jeli autem s Kubovými rodiči. Oni si totiž mysleli, že si tu zároveň udělají dovolenou, ale to ještě nevěděli, že s námi budou jezdit po Jysku a Bauhausu nakupovat záclony a jiné nezbytnosti k žití. Z Prahy jsme vyjeli přesně ve 3:30 19. srpna. Pro mě v tu chvíli nastalo poslední rozloučení s rodiči, čili jsem brečela asi tak do Drážďan (nojo, citlivka, ale byli byste na tom stejně!). Celou cestu statečně odřídil Kubův tatínek, takže jsem já, jako jediný další člen výpravy se schopností řídit, jsem nemusela nic (uf). Po příjezdu do Vejle a hledání přesné adresy bytu začala být atmosféra v autě poměrně napjatá, ale dojeli jsme všichni bez psychické újmy.