City Triangle ▲

V minulém článku jsem to neudělala, ale udělám to teď. V posledních dvou týdnech to s tím psaním článkům bylo dost pochudlé, takže se omlouvám. Po asi tak měsíci, kdy se nic nedělo, se to najednou nahromadilo (není to tak vždy?) s dizertací a Vánocemi a čas prostě nebyl. Než odjedeme, tak to chci rychle napravit, protože poté si budu dva týdny užívat teplo domova, čímž myslím teplé jídlo 5x denně. Dnes bych se chtěla trochu věnovat tomu cestování po okolí, které jsem minule zmínila.
Vejle se nachází v tzv. trojúhelníku (dánsky Trekanten) s městy Kolding a Fredericia. Nachází se v blízkosti, všechny leží na Jutlandu a velikostně jsou si dost podobné. Obě tyto města jsme navštívili, tak teď něco málo o nich a samozřejmě fotky.

It has been a bit poor with the articles in the past two weeks and I am sorry about that. After a month of not doing anything it transformed to doing everything in the past two weeks. The X-Mas craziness adds up to it even more. I have been writing my first group dissertation and we've been travelling a bit. You never know what might happen so we want to get as much as possible from our stay here. Our city Vejle is part of a so called triangle with cities Kolding and Fredericia. They all lie close to each other, all in Jutland and with similar size. We've visited them both so now a little bit about them and photos along of course.

7 událostí z posledních dvou týdnů, které je nutno zmínit

1. Píšu svojí první dizertaci. Jen to slovo zní tak hrozně vznešeně a vysokoškolsky, že ho říkám furt! Jako vždy jde o skupinovou práci, to už ani snad nemusím opakovat. Naše téma je v podstatě Cestovní kanceláře vs. rezervování online, abych to přeložila do češtiny. Myslím, že zatím to jde moc dobře a vypadá to, že budeme před Vánocemi hotové, takže bude klid!
2. Kuba pracoval a pracuje dál. Hurá, hurá! Týden ve skladu, týden ve škole a teď zase týden ve skladu (to aby si od té školy odpočinul). Takže teď budeme mít krásně našetřené penízky zase na nějakou chvíli dopředu, takže Vánoce budou o to veselejší! (tím nemyslím finančně, ale psychicky… možná jen trochu finančně, hehe)
3. Máme koloběžky. Bože, jenom té větě se musím smát. Ano, v našich 19 a 21 letech jsme si pořídili koloběžky. Byl to Kubův nápad, jelikož to má od nádraží do práce 3,5 km, takže takhle to bude hned pohodlnější. A vzhledem k tomu, že zrovna tuto sobotu byly koloběžky v obr slevě, tak jsem si ji koupila i já a máme 2 za cenu 1! Dneska jsme byli na výletě a ujeli jsme 6 km. Upřímně, nic lehkého to není! :D Ale jsem z toho nadšená, dokonce i rodiče na obou stranách!
   
4. Poprvé na návštěvě. 1. prosince jsem byla poprvé pozvána na návštěvy ke spolužačkám do Koldingu. Francouzka (jo má i jméno a navíc je z Arménie, ale jsem zvyklá ji říkat takhle :D) si s manželem pořídila štěňátko huskyho a je úplně dokonalý! Po městě mě provedla Anna (Maďarka) a pak jsme zamířili k Francouzce, kde jsem si po 3 měsících dokonce užila i televizi a pizzu! Byl to skvělý den, moc jsme si to užily. Po Vánocích je plánuji pozvat na oplátku k nám na nějakou českou mňamku (vypadá to na smažák).
   
5. Míň jíst, víc cestovat. Také naše nové motto. Před pár týdny to s těmi našimi financemi a smůlou vypadalo už bledě, tak jsme si řekli, že když nevíme, jak dlouho nám je ještě přáno tu být, tak to musíme využít naplno. Takže místo toho, abychom si koupili kolu nebo brambůrky, jsme si oba (již před nějakou dobou) pořídili Rejsekort, se kterou všude cestujeme v podstatě za polovinu. Navštívili jsme sousední města, vánoční trhy na hrádku, light festival a pláž s větrem o rychlosti 80km/h. Ale o tom ještě jindy!
   
   
   
   
6. Byli jsme tancovat. No fakt, taky tomu nevěřím. Ale tak abych to objasnila. Kubův spolužák Gabi (Rumun), který s námi byl i v Kodani, je profesionální tanečník Poppingu. Jde o takovou odrůdu hip hopu – patří do toho robot nebo mim. No a Gabi uspořádal zdarma předvánoční workshop, aby přilákal nové tanečníky na další sezónu. Tak jsme ho šli podpořit. Celý popping je hlavně o zatahování a povolání svalů, takže to byla docela fuška, ale moc jsme si to užili! (tedy aspoň já, Kubí na ty tance moc není) Měl tam i jeho přítelkyni, které jsem se představila jako Kate, na což reagovala jako: „Kate, ta fotografka?“ Gabimu se totiž hrozně líbily fotky, co jsem nafotila v Kodani a stejně tak Ramoně. Tak jsem se z toho skoro začervenala. Na konci nás ještě nabalila vánočníma sušenkama, co se nesnědly, a ještě nás odvezli domů. Jsou oba takový magický pár, protože jsou jedni z nejmilejších lidí, co jsem kdy potkala a dohromady jsou úplně kouzelní!
   
7. Za týden jedeme do Prahy!!!! Vážně jsem se na nic ještě tak netěšila. Doteď jsem z domu byla nejdéle 2 týdny, takže 4 měsíce jsou bez rodičů a kamarádů opravdu věčnost. Rodičům už asi dva týdny posílám obden seznamy, co za jídlo a pití si chci dát a co bych uvítala, aby na mě čekalo v ledničce. Chudáci :D (nejsou krátké ty seznamy, vůbec ne). Ale prostě…je to jednou za půl roku ne? ♥
   

První práce ve skladu

Ano, čtete správně! Práce! V pátek 27. listopadu zavolal Kubovi člověk z firmy zařizující práce ve skladu, kde byl na pohovoru v Horsens asi dva týdny předtím, že má pro něj na příští týden práci! Vyžadovalo to nejít týden do školy, ale do této doby skoro nechyběl, takže to nebyl žádný problém.

Neděle, všechno bylo domluvené, vlak zjištěný, batoh sbalený. Aha, ale přišel hurikán. No bez keců. Celé Dánsko zasáhla bouřka Gorm (to je opravdové jméno), mosty zavřené, 90% vlaků nejezdí, za chvíli nám asi spadne barák na hlavu. A dopr****. To jsem si říkala, že ten osud si s námi fakt hraje jak s loutkama. Ale k neuvěření, vše dobře dopadlo! Ráno všechno jezdilo. Práce byla v Middelfartu, město hned za mostem Lillebaelt, každý den 8,5 hodiny od 7 od rána. Vstávání bylo trochu perný, ale to je maličkost. Co se týče náplně práce, asi docela klasika - vykládání kontejnerů a třídění zboží do klecí. Avšak když se to dá do čísel, zní to docela šíleně - např. kontejner se zbožím o váze 25 tun nebo 1700 pneumatik. Ale Kubík je kluk šikovná, s takovou prací už měl zkušenosti.

Jinak celý sklad měl na délku asi 350 metrů, takže většina zaměstnanců se po prostoru pohybovala pomocí kola nebo vozíků. Přesto se tomu chození nevyhnete a se vzdáleností skladu od nádraží měl Kuba denně nachozeno tak 15 kilometrů. Uf. Nebylo to nic lehkého, ale máme docela silnou motivaci k tomu, takový náročnosti přežít, tak se stalo! Teď jen doufat, že se nabídky jen pohrnou.